Kalendarium

24. března 1921

František Blachnický se narodil v Rybniku jako sedmé dítě Josefa a Marie Blachnické, rozené Millerové.

1929

Blachničtí  se usazují v Tarnovských Horách, kde František chodí do státního chlapeckého gymnázia Jana Opolského a také se aktivně angažuje ve skautském hnutí.

1938

Maturuje s vyznamenáním a hlásí se jako dobrovolník do armády.

1938-1939

Absolvuje roční službu v oddílech polské armády v Katovicích, Mikolově a v Tarnovských Horách.  Získává hodnost praporčíka-kadeta.

září 1939

V 11. oddílu pěšího pluku z Tarnovských Hor se účastní se zářijové kampaně až do porážky v bitvě pod Lublinským Tomašovem (17-20 září)

září/říjen 1939

Utíká  z německého zajetí a vrací se do Tarnovských Hor.

říjen 1939

Zapojuje se do konspirační činnosti v rámci Polské partyzánské organizaci (POP)1 a Svazu ozbrojeného boje (ZWZ)

2 březen 1940

Partyzánská  organizace je odhalena, musí utíkat z Tarnovských Hor.

27. dubna 1940

Je zatčen gestapem v Zawichoště nad Vislou.

24. června 1940

Po výslechu a pobytu ve vyšetřovací vazbě v Tarnovských Horách je spolu s první skupinou slezských vězňů převezen do koncentračního tábora v Osvětimi jako vězeň číslo 1201.

19. září 1941

Je převezen do vyšetřovacího vězení v Zabrzu a potom do Katovic.

30. března 1942

Vyšetřování  se zakončuje procesem, během kterého je odsouzen k trestu smrti za konspirační činnost proti hitlerovské Říši.

17. června 1942

Ve vězeňském oddíle B-1 v Katovicích se náhle, zázračně obrací k osobní víře v Krista, a rozhoduje se odevzdat svůj život do Jeho služby.

14. srpna 1942

Dostává  milost, trest smrti mu byl změněn na 10 let vězení po skončení  války.

1942-1945

Je v různých vězeních a táborech v Ratiboři, Raviči, Börgermooc, Zwickau a Lengenfeld.

17. dubna 1945

Je spolu s celým táborem Lengenfeld osvobozen americkou armádou.

20. července 1945

Díky sestře Adéle, která ho nachází po osvobození v Legenfeldu, se vrací do Tarnovských Hor.

6. srpna 1945

Podává  žádost s prosbou o přijetí do Slezského kněžského semináře v Krakově.

1945-1950

Učí se a formuje v semináři, dosahuje výborných a velmi dobrých známek. Zajímá se o psychologii náboženství, liturgii, mariologii. Účastní se setkání liturgického, abstinentského a mariánského kroužku.

25. června 1950

Z rukou biskupa Stanislava Adamského přijímá kněžské svěcení v kostele sv. Petra a Pavla v Katovicích, který tehdy plnil roli katedrály.

1950-1956

Pracuje jako kaplan ve farnostech sv. Marie Magdaleny w Tychach (1950-52), sv. Mikuláše v Borowej Wsi (zástup), Matky Boží růžencové v Łaziskach Górnych (1952), sv. Jiřího v Rydułtowach (1953-54), sv. Marie Magdaleny w Těšíně (1955), sv. Bartoloměje v Bieruniu Starym (1955-56).

červenec-srpen 1951

Vede rekolekce pro ministranty v Kokošicích a Lubliňci. Přizpůsobuje tradiční program dětem, zavádí výuku ministrování, hry, výlety atp.

1951-1952

Vypracovává  první program zážitkových rekolekcí pro děti.

10-14. srpna 1952

Vede rekolekce pro děti v ústavu sester voršilek, objevuje se název „Oáza Dětí Božích“.

19. července – 1. srpna 1954

V Bibieli u Tarnovských Hor vede poprvé dvoutýdenní Oázu Dětí Božích pro ministranty.

4.-20. července 1955

V Stryšavě vede poprvé 15-ti denní Oázu Dětí Božích postavenou na růžencových tajemství.

1952-1956

V době vyhnání biskupů katovické diecéze se účastní prací tajné kurie, dostává se do konfliktu s tehdejším kapitulním vikářem vedoucím diecézi, mons. P. Janem Piskorzem.

srpen 1955

Prožívá  svoje rekolekce vedené P. Karlem Wojtylou v Krakově

1955-1956

Pobývá  v Niepokalanově, kde studuje spiritualitu a metody apoštolské práce P. Maxmiliána Kolbeho.

listopad 1956

Účastní se organizace návratu katovických biskupů do diecéze, začíná pracovat v pastoračním oddělení katovické biskupské kurie a a v redakci týdeníku „Gość Niedzielny“.3

1956-1958

Je ředitelem Katechetického centra

8. září 1957

Vyhlašuje v Piekarach projekt pro boj s alkoholismem pod názvem „Kruciáta střízlivosti“ (od 10. srpna 1958 „Kruciáta zdrženlivost“). Hnutí v průběhu tří let mobilizuje více než sto tisíc dospělých osob na území celého státu pro přijetí abstinence obětované jako expiace4 za osoby závislé na alkoholu. P. František Blachnický naráží svou činností na neustálou šikany ze stranu polských vládních orgánů.

29. srpna 1960

Bezpečnostní služba likviduje centrum Kruciáty zdrženlivosti.

říjen 1960

Přijíždí  do Kroščenka nad Dunajcem, kde píše „Memorandum o likvidaci Kruciáty zdrženlivosti“

15. března 1961

P. František Blachnický je zatčen za „šíření lživých zpráv o pronásledování církve v Polsku“ a umístěn do vězení v Katovicích (kde během vojny čekal na vykonání trestu smrti).

19. července 1961

Odsouzen na 10 měsíců vězení s tříletou podmínkou.

léto 1961

Diecézní  kurie splňuje prosbu P. Blachnického a vysílá ho na studia pastorální teologie na Katolickou univerzitu v Lublině. Studia mu umožňují prohloubení a uspořádání pastoračních zkušeností z padesátých let. Toto období přináší mnoho publikací z pastorální teologie, liturgiky, katechetiky. Také se tvoří základy Hnutí Světlo-Život.

1963

Píše licenciátní práci na téma „Zážitkově-výchovná metoda uzavřených dětských rekolekcí“.

1965

Obhajuje doktorskou práci na téma „Božsko-lidský princip F. X. Arnolda jako formální princip pastorální a pastorační teologie“.

1973

Habilitace.

1966-1977

Je redaktorem „Bulletinu liturgické obnovy“, který vychází v časopise “Collectanea Theologica”.5

1964-1972

Pracuje na Katolické univerzitě v Lublině jako odborný asistent, spoluiniciuje vznik Institutu pastorální teologie. Vypracovává, opřen o učení II. Vatikánského koncilu, personálně-eklesiologickou koncepci pastorální teologie a také koncepci a metodologické základy fundamentální katechetiky a všeobecné pastorální teologie.

1967

Jmenován Národním moderátorem Liturgické služby. Vypracoval koncepci a metody pokoncilní formace liturgické služby.

8. června 1979

Slavnostně  vyhlašuje dílo Kruciáty osvobození člověka v Novém Targu během první cesty papeže Jana Pavla II. do Polska.

1980

Vytváří  plán Velké evangelizace „Ad Christum Redemptorem“ usilující, aby se evangelium dostalo ke každému člověku v Polsku.

10. prosince 1981

Odjíždí  do Říma, aby pokračoval v práci na zahájeném Kongresu hnutích obnovy, tam ho zastihuje vyhlášení vojenského stavu v Polsku.

1982

Usazuje se v polském centru Marianum v Carlsbergu v SRN6 a začíná organizovat Mezinárodní centrum evangelizace Světlo-Život. Vedl v něm pastorační činnost polských emigrantů. Pokračuje v sociální práci osvobozování, vydává bulletin „Pravda – Kříž – Osvobození“

červen 1982

Zakládá „Křesťanskou službu osvobození národů“ – sdružení shromažďující Poláky a představitele jiných národů středovýchodní Evropy kolem ideje vnitřní suverenity a jednoty národů v boji za osvobození. Navazuje ekumenické kontakty s různými křesťanskými společenstvími a hnutími obnovy.

27. února 1987

Náhle umírá v Carlsbergu.

17. února 1994

Je mu posmrtně udělen Komandérský kříž Řádu Obrození Polska  (Polonia Restituta – obnovené Polsko) 7.

5. května 1995

Posmrtně získává  Osvětimský Kříž.8

9. prosince 1995

Začíná  se jeho beatifikační proces.

1. dubna 2000

Ostatky Sluhy božího P. Františka Blachnického jsou převezeny do Kroščenka nad Dunajcem.

Zpracoval Marcin Miczek na základě:
ks. Adam Wodarczyk: Ks. Franciszek Blachnicki – życie i działalność w latach 1921-61, praca magisterska, Wyższe Śląskie Seminarium Duchowne, Katowice 1993;
ks. Adam Wodarczyk: Ruch Światło-Życie. Osoba założyciela, historia ruchu i rozwój w archidiecezji katowickiej w: Śląskie Studia Historyczno-Teologiczne, Księgarnia św. Jacka, Katowice 1994-95, nr 27/28 ss. 343-357.